Etapy průběhu

Jmenuji se Lenka Vanclová, maminka těžce tělesně postižené dcery Lucie (DMO). Rozhodla jsem se po dlouhodobě získaných osobních zkušenostech v sociální oblasti vzít život svůj a svojí dcery do vlastních rukou. Stala jsem se zakladatelkou a předsedkyní neziskovky Zrnko naděje ze Semil, které vzniklo v roce 2008. V několika etapách průběhu z našeho životního příběhu se dočtete, co vše se odehrálo v předchozích letech až po současnost. Co vše bylo nutné vytvořit pro setkávání lidí s podobným osudem a co již několik let brzdí realizaci hlavního cílu - komunitní bydlení v rodinné formě se zajištěním celkové péče o naše blízké.

Dcera Lucie se narodila 29.5.1989 předčasně v 30 týdnu těhotenství a druhý den po porodu měla zástavu srdíčka. Vše se pak zdálo být dobré a doktoři nás informovali, že to bude v pořádku a postupně se dožene. Manželství se nám, ale nevydařilo a na třech měsících Lucinky, jsme odešly od manžela, rozvedli jsme se.

Tvrdý střet s realitou přišel na 1,5 roku dcery, kdy mě bylo oznámeno: DMO kvadruparéza (ochrnutí všech čtyř končetin). Od té doby jsem si začala naplno uvědomovat a vnímat lidi okolo nás, ale i to, co bude dál. Pro rozvedenou matku pečující o zdravotně postižené dítě, to bylo opravdu moc těžké období ve více směrech. Přišla otázka, jak to všechno zvládneme a jaká asi bude budoucnost mé dcery… Strávily jsme mnoho času v léčebných zařízeních s rehabilitací, konzultace ohledně léčby v zahraničí, léčitele, EEG - Biofeedback, několik pobytů v nemocnici, kde Lucie podstoupila oční i ortopedické operace. Bylo to velice těžké bolestivé období plné slz s poznáním mnoha lidí s podobným osudem.

Rok 2000 přinesl další životní vypořádání jak se přizpůsobit rozhodnutí stacionáře, který Lucie navštěvovala. Jediná nabídka zněla týdenní umístění v Jedličkově ústavu v Liberci se školní docházkou. 11 let jsme byly nepřetržitě spolu a teď odloučení. Každou neděli odjezd do Liberce na internát, který byl provázen pláčem a v pátek domů. Trvalo to hrozně dlouho, než si Lucka zvykla a přestala plakat. I pro mě to bylo hrozné, protože jsem pláč slyšela až na parkovišti než jsem odjela autem.

Přišel problém, jakou práci budu vůbec dělat, aby se vše časově zvládlo skrz návštěvy u lékařů atd. Jediným reálným řešením bylo být OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná). Můj obor je stolní figurkář, výroba skleněných figurek a miniatur, originálů. V roce 2000 tedy vznikla sklářská dílna Glass Lucie. Byl to trošku kolotoč, ale podařilo se propracovat k prodeji výrobků u nás v ČR, ale i do zahraničí a vše se finančně zvládalo. Život běžel v dobrém i zlém až do roku 2006, kde začínají etapy průběhu pro realizaci projektu rodinného bydlení v komunitě. Sepsala jsem 6 etap, aby se bylo čeho držet.

Rodinné bydlení v komunitě pro zdravotně postižené a opatrovníky

"Rodinná forma - jako když lidé zakládají společnou domácnost"

PRVNÍ ETAPA

2006 – 08 Sestavení z dílů informací a sepsání návrhu plánu společného bydlení v rodinném charakteru v komunitě pro tělesně hendikepované spoluobčany odkázané na dopomoc nebo celkovou pomoc druhé osoby pod správou Zrnko naděje o.s. za plné kontroly a spolupráce rodinných příslušníků, přátel, dobrovolníků, sousedské výpomoci nebo placené asistence. Vše dle svobodného výběru lidí neohraničené věkové kategorie.

Čas běžel se vším poznáním až do roku 2006, kdy se změnil zákon o sociálních službách. Využití příspěvku na péči: 1. placená asistence, 2. ustanovený opatrovník, 3. sousedská výpomoc, 4. ústavní péče. Patřím k rodičům, kteří upřednostňují domácí rodinnou péči před ústavním umístěním a tak jsem byla ráda, že vznik příspěvku na péči umožní lidem se svobodně rozhodnout, komu za služby zaplatí nebo zda budou pečovat sami s využitím sousedské výpomoci nebo služeb. Vnímala jsem i druhou stranu možnosti výběru - ústavní umístění, zde přišla změna ve financování – určitý finanční škrt pro mnoho poskytovatelů sociálních služeb.

Nastala doba neznáma, kdy klienti využívající pobyt v zařízeních poskytovatelů soc. služeb nevěděli, jaký to bude mít pro všechny dopad. Kolik se bude platit a jaké mají lidé možnosti své svobodné volby s využitím příspěvku na péči. Pro poskytovatele soc. služeb to znamenalo se vypořádat s finančním schodkem financí, který jim byl odebrán a přijmout nový zákon, jak vést zařízení a pečovat o klienty. Několik měsíců klienti bezplatně využívali v zařízeních péči poskytovatelů sociálních služeb a až po několika měsících po platnosti nového sociálního zákona lidé obdrželi informace. Dodatečně se podepisovaly s klienty a jejich rodinnými zástupci nové smlouvy kolik budou platit z příspěvku na péči. Byl to i střet s realitou, chaosem, neporozuměním, prosazováním svobodného rozhodnutí lidí se zdravotním postižením a jejich opatrovníků.

Domnívám se, že zdravotně postižení lidé i poskytovatele sociálních služeb, když už znali možnosti výběru, tak měli i znát kolik za co kdo bude platit. Toto období vnímám jako jeden velký průšvih pro všechny. Špatně připravená a nedotažená změna v sociálním zákonu, která tak neměla možnost naběhnout bez obtíží.

A proč vlastně došlo k změně zákona v sociální oblasti? Pokud se někdo domníval, že to zkvalitní služby lidem potřebným, tak to asi určitě ne. Stalo se tak z prostého a jediného důvodu, aby se ušetřilo ze státní pokladny.  Dříve stát platil v průměru na klienta ústavu zhruba 250 000,-Kč ročně. Změnou zákona v sociální oblasti po vzniku příspěvku na péči to stát stojí v průměru 60 000,-Kč na osobu ročně. Všichni víme, že i nyní probíhají další škrty, přehodnocování zdravotního stavu lidí, kde v mnoha případech byl přípěvek snížen nebo zamítnut.  K tomu co a jak bylo a co následovalo po současnost, by se dalo napsat hodně, ale pro připomenutí to postačí.

Na přelomu let 2006 - 07 jsem více než kdy dřív začala přemýšlet o tom, že tato situace povede k zániku některých již fungujících zařízení, ale i o tom kam jednoho dne se bude umísťovat tak velký počet zdravotně postižených o které pečují opatrovníci doma, až to nebudou zvládat nebo zemřou.

Přiznám se, že jsem nikdy moc nečetla, ale postačila mě pouze část o změnách ve financování sociální oblasti, kde jsem okamžitě pochopila, že se žene jeden veliký průšvih, který během několika let poškodí mnoho lidí a přinese to úpadek všeho, co bylo celé roky budováno pro lepší podmínky lidí se zdravotním postižením.

Přibývalo stále čím dál víc problému k řešení v zajištění péče o Lucku ve škole i na internátu Jedličkova ústavu v Liberci a rozhodla jsem se, že tak to dál nejde. Vzpomněla jsem si, když byla Lucie malá, tak byl v televizi dokument o bydlení v jednom domě, kde zdravotně postižení žili ve společné domácnosti, o které se starali zdraví lidé. A tak jsem po večerech na internetu začala hledat informace. Hledala jsem i lidi s podobným osudem, kteří stejně vnímají realitu, která je a co se na nás připravilo skrz finanční škrty. Bylo to opravdu hledání jehel v kupce sena. Našla jsem na internetových stránkách Dobromysl, článek Archa - život v komunitě.

Konečně se bylo od čeho odpíchnout a začít sestavovat návrh projektu. Musela jsem však vycházet z toho, že žijeme v ČR, kde se připravují finanční škrty v sociální oblasti. Po nocích jsem sestavovala varianty, aby se vše mohlo vytvořit v podobném modelu u nás v ČR. Vytvořit model, který bude postavený na našich dostupných možnostech a bude nejlevnější variantou bydlení se stravováním a zajištěním nutné péče lidem potřebným.

Nejprve jsem hledala pomocnou ruku u lidí, kteří sedí na místech určených pro zdravotně postižené, ale nepomohl mi z nich nikdo. Zveřejněním myšlenky o společném bydlení v komunitě jsem ze sebe jen udělala terč pro debaty a posměch od některých lidí. Nejspíš to bylo tím, že to bylo krátce po vzniku nového zákona v sociální oblasti a přijít s touto myšlenkou bylo pro lidi žijící v dlouhodobě zažitém systému nepochopitelné. Mohlo to být i tím, že si uvědomili, že pokud by se to dostalo k lidem, tak by mohli přijít o některé klienty.

Začala jsem tedy sama. Sestavit to tak, aby bydlení, kde budou žít společně a vzájemně si pomáhat bylo jen jejich a nikdo do toho zvenku nemohl zasahovat. Kde by vše bylo zajištěno pro jejich potřebu, buď formou pomoci od opatrovníků, sousedská výpomoc nebo sjednání placených služeb. Několik měsíců práce po nocích, rozhovorů s různými lidmi, přehodnocování pro a proti co a jak by mělo být a fungovat. Podnikla jsem setkání ohledně financování z rozpočtu ČR a EU sociálního fondu - zakoupení vhodné nemovitosti, financování vzdělávacích programů. Setkala jsem se s právníky, mediálně známými lidmi, občanskými sdruženími (volnočasové aktivity), kteří by rádi spolupracovali.

Pro ukázkový model jsem našla vhodnou nemovitost, která dříve sloužila pro rekreaci lidem se zdravotním postižením, a nebylo by zde nutné provádět náročnou rekonstrukci. Domluvila jsem si schůzku s majitelkou, která nám umožnila prohlídku a poskytla veškeré informace o nákladech na provoz domu atd. Zpracovala jsem celkový postup od zakoupení až po nastěhování lidí. Zde mně pomohli mé vlastní informace z doby, když jsem pracovala pro jednu nejmenovanou banku jako úvěrář + další informace o možnostech financování.

Varianty pro obyvatele domu: jednolůžkový, dvoulůžkový, třílůžkový pokoj (9, 18 nebo 27 spolubydlící). Společné prostory pro stravování, společenská místnost, rehabilitace aj.. Finanční rozpočet z ceny domu byl rozpočítán dle počtu obyvatel: veškerá energie, stravování a služby. Finančně jsem se dostala o cca 50 % na nižší cenu v rodinné formě (komunita) za měsíc na jednoho obyvatele než při umístění klienta IV. stupeň za jeden měsíc cca 20 000,-Kč ubytovaného celoročně u poskytovatele sociálních služeb – ústav. 

Svůj návrh, jak by to mělo být, jsem v tištěné formě předložila vedoucí Sociálního úřadu v Semilech (propočty, varianty bydlení, stravování atd.). Chtěla jsem jejich prostřednictvím oslovit lidi v stejné životní situaci. V této době jsem po nikom nechtěla peníze, adresy lidí, ale jen aby se vědělo, že bych ráda vytvořila za předem sjednané spolupráce kompetentních lidí bydlení pro naše blízké se zdravotním postižením pod plnou kontrolou lidí, kteří by v budoucnu bydleli ve společné domácnosti. Aby se lidé sami rozhodli, zda o to mají zájem.

Pro vedoucí sociálního úřadu v Semilech to byla nezajímavá věc vzhledem k tomu, že se nemovitost nenachází na Semilsku, ale ve Sloupu v Čechách. Neměla zájem se mnou o tom mluvit do hloubky. Vůbec nepochopila, že se jedná pouze o návrh - ukázkový model, který je možné použít i na nemovitost v Semilech nebo v blízkém okolí. A tak lidé tuto informaci nedostali (2007). Bylo mě řečeno, ať píšu články a oslovím veřejnost touto cestou sama. Tento nezdar na úřadě mně neodradil a pokračovala jsem dál v oslovování lidi v podobné životní situaci prostřednictvím internetu. Vytvořila jsem osobní stránku, kde se debatovalo.

Konec roku 2007 byl pro mne „matku“ opravu na hraně. V průběhu let se můj názor rodiče využívajícího službu, která je zaměřena na děti a dospívající mládež se zdravotním postižením začal ucelovat k rozhodnému kroku. Vnímala jsem naplno, co musela a musí Lucka i já snášet. Začalo se ve mně za ty roky hromadit nepříjemné poznání, které se stalo. Nezmíním žádnou událost z období od do roku 2007, když přetekl můj kalich trpělivosti a přivírání očí nad věcmi, které se děly a přikrývaly se pod pokličku. Ten, kdo se pohybuje v sociální oblasti, tak bude vědět, o čem mluvím. Jedná se o zpětnou vazbu od rodiče k poskytovateli sociálních služeb. Většina případů se vůbec neřeší a zveřejnění by vneslo špatné světlo na celek. Osobně si vážím práce všech lidí, kteří pracují v sociální oblasti. Není to nic jednoduchého a oni to také nemají lehké. V našem případě se vždy jednalo o jedince, kteří jsou zaměstnanci určitých zařízení. Během let se zažilo i mnoho pěkných věcí, nová přátelství se spoustou dobrých lidí, které trvají dodnes a proto by nebylo správné o něčem psát.

Myslím si, že co nyní napíši, vystihne, kde hledat pravou příčinu nedostatků. Prvopočátek je u těch nahoře, kteří vytvářejí zákony. Kolik financí bude na co uvolněno, ale i nastavením zákona v sociální oblasti jak musí poskytovatel zajišťovat služby, kde se to odráží na kvalitě práce jedinců - zaměstnanců, kteří mnohdy musejí zvládnout bez pomoci druhého zaměstnance náročnou práci s těžce zdravotně postiženými klienty. Je to takový začarovaný kruh, kdy platící si klient je nespokojen a poskytovatel služeb musí jít podle zákona.

Pamatuji si průběh cesty domů z Liberce v lednu 2008, kdy jsem s okamžitou platností ukončila smlouvu o ubytování a službách. Ve škole jsem domluvila individuální výuku pro dokončení školního roku, 1x v týdnu dojíždění do Liberce. Nejsem si jistá, zda Lucka chápala, že už se sem nikdy nevrátí jako klient, ale během cesty mě začala vyprávět věci, o kterých nikdy předtím nemluvila otevřeně. V krku jsem cítila sevřený pocit, po tvářích mě tekly slzy a v srdci jsem měla pocit bezmocnosti, který Lucka prožívala delší čas. Autem jsem jela domů pomalu, protože jsem byla hodně rozrušená z vyprávění. Večer, když už spala, tak jsem vše spláchla vínkem a vybrečela jsem se, nad příkořím a bezmocností.

V našem okolí moc lidí nepostřehlo, že se několik měsíců osobně z pozice matky dost těžce vyrovnávám s prožitým příkořím své dcery, kde jsem souběžně zvažovala možnosti, jak budeme žít dál. To, že je Lucka doma je fajn, ale neřeší to budoucnost, kdo by se o ni postaral, kdy by se semnou něco stalo..

DRUHÁ ETAPA

2008 založení občanského sdružení „Zrnko naděje“. Obeznámení sociální komise Semily dne 3. 11. 2008 a Rady Města Semily dne 26. 11. 2008 s návrhem plánu projektu, kteří náš návrh plánu vytvoření společného bydlení v komunitě berou na vědomí.

Když jsem se ze všeho trochu vzpamatovala, tak jsem začala hledat lidi, kteří mě pomohou založit občanské sdružení s hlavním cílem vytvořit společné bydlení v komunitě atd. Chvilku to trvalo, než jsem našla lidi, kterým jsem vysvětlila, o co jde, a byli ochotni se stát zakládajícími členy. Sepsala jsem stanovy a odeslala potřebné náležitosti. Od 2. 6. 2008 je „Zrnko naděje“občanské sdružení evidováno u Ministerstva vnitra ČR pod evidenčním číslem VS/1-1/71 846/08-R s přiděleným IČO 22733817. Zde začíná cesta pro budoucnost lidí s podobným osudem, kde vznik občanského sdružení je rok 2008, ale historie začíná v roce 2006, možná i dřív…

Každého zajímá i vznik názvu organizace a zde vám dám vysvětlení. ZRNKO: osobně mě zaujal film Nekonečný příběh, kdy princezna z říše fantazie, stojí ve tmě a má na dlani poslední zrnko svého království a mluví s chlapcem, kterému musí dojít, že svou vírou v sebe může zachránit království fantazie, kde pak pokračuje nikdy nekončící příběh. NADĚJE: je význam slova, který nosí v sobě mnohý z nás.

„Zrnko“ víra ve svou osobu a budoucnost, „naděje“ nese význam slova.

Bylo mě jasné, že realizace hlavního cílu občanského sdružení nebude jednoduchá vzhledem k rodinné formě, která není veřejnosti až tak známá. Rodinná forma v komunitě, kterou by někdo realizoval nezištně pro lidi s těžším zdravotním postižením. V ČR veřejnost zná pouze ústavní péči, příspěvkové organizace a občanská sdružení, která jsou vedena jako poskytovatel sociálních služeb.

Jak jinak než po nocích jsem sepsala: NÁVRH PROJEKTU, SPOLEČNÉHO BYDLENÍ V RODINNÉM CHARAKTERU V KOMUNITĚ PRO LIDI S TĚLESNÝM HENDIKEPEM. ZRNKO NADĚJE O. S. JE KONTAKTNÍM MÍSTEM PRO SETKÁVÁNÍ LIDÍ S PODOBNÝM OSUDEM A SPOLUREALIZÁTOR PRO POMOC PŘI VYTVÁŘENÍ SPOLEČNÉHO BYDLENÍ V RODINNÉM CHARAKTERU V KOMUNITĚ PRO LIDI S TĚLESNÝM HENDIKEPEM.

V tištěné formě proběhlo obeznámení sociální komise Semily dne 3. 11. 2008 a Městské Rady Semily dne 26. 11. 2008. Náš návrh projektu všichni vzali na vědomí. Osobně si však nejsem jistá, zda tento dokument četl každý (úředník). A proč si myslím, že to nečetli? Nejlépe to vystihne souhrn činnosti NNO Zrnko naděje (třetí etapa), co bylo nutné vytvořit a co brzdí realizaci hlavního cílu. 

TŘETÍ ETAPA

Sdružení vytváří prostor pro setkávání lidí s podobným osudem. Pro společenství lidí se zdravotním omezením a zdravých, kteří jim pomáhají v běžném životě. Informujeme veřejnost o činnosti: Infolisty Zrnka, webové stránky, facebook, média a na různých akcích.

Sídlo občanského sdružení Zrnko naděje se od vzniku 2008 nachází v našem rodinném bezbariérovém domě, kde jsem vyčlenila prostory pro setkávání členů o.s., pravidelně ve čtvrtek. Pořádání výletů, volnočasové aktivity, akce vnitřní i veřejné. Vedle našeho domu jsem si pronajala od města Semily pozemek. Zde došlo k celkové úpravě terénu na bezbariérový s posezením a sociálním zázemím, celoroční společenské využití.    

Průběžně vzniklo od 2008 několik projektů, které doplňují první projekt – komunitní bydlení. 2009 březen druhý projekt - Infolisty Zrnka, zajišťuje informovanost veřejnosti o činnosti NNO aj.(infolisty doplňují videa a fotoalba Kamera na kolečkách). 2009 listopad třetí projekt - Sociálně terapeutický program o.s., zajišťuje rozmanitý program a akce vnitřní pouze pro členy, ale i program akcí pro veřejnost. (Pravidelné čtvrtky, změna na týdenní program + 2 zaměstnanci na VPP - plná finanční podpora na mzdy od ÚP Semily). Pro rozšíření třetího projektu v roce 2011 červenec vznikl čtvrtý projekt - Sklářská dílna o.s. - Glass Lucie, kde cena z ukázky výroby jde na podporu NNO. (Sklářská dílna Glass Lucie - Lenka Vanclová vznikla v roce 2000. Cesta života, tak i cesta podnikání se však musí někdy přizpůsobit životním okolnostem a v lednu 2011 došlo k pozastavení řemesla OSVČ. Vzhledem k okolnostem, kdy se nepřetržitě doma starám o svou těžce zdravotně postiženou dceru Lucii, tak se již nemůžu naplno věnovat objednávkám ve sklářské výrobě, tak jak to bylo dříve. Od července 2011 sklářská dílna spadá pod činnost NNO Zrnko naděje – finanční podpora ze vstupného z ukázky sklářské výroby). 2011 říjen vznikl pátý projekt - Jedeme bez bariér, zmapování bezbariérového přístupu na výletech a ve městě Semily.

Tradiční akce - HARMONOGRAM ROKU

https://jedeme-bez-barier.webnode.cz/soc-terapeuticky-program/tradicni-akce/

Finanční zajištění NNO  https://jedeme-bez-barier.webnode.cz/sponzori/

2008 - 2013 byla činnost podpořena nejen věcným darem bez smlouvy od mnoha sponzorů, ale i finančním darem od sponzorů, od nadací, hlasovací soutěže, Tříkrálová sbírka, částkou 199 417,-Kč. V letech 2009-10 se podařilo vytvořit 2 pracovní místa VPP finanční částkou 259 200,-Kč od ÚP Semily. Dále zmíním i účinkující, kteří bez honoráře vystupovali na naši tradiční akci „Loučení s létem“ a Město Harrachov, které je sponzorem + další sponzoři a partneři v tradičním pořádání víkendové akce „Harrachov bez bariér“ pro naše členy se spoluúčastí veřejnosti. Velké poděkování patří všem. Členové spolku Zrnko naděje, rodinní příslušníci a přátelé děkují všem sponzorům za finanční a věcnou podporu, která napomohla dosavadní celkové činnosti.

Mediální informovanost a partneři

Veřejnost informujeme od roku 2009 prostřednictvím Infolistů Zrnka. Ve spolupráci s partnerem Sdružením Český ráj od 2009 stabilní zveřejnění infolistů i na webu Český ráj bez bariér, dále infolisty na webu města Semily v aktuálním zpravodajství. Na sociální síti facebook Zrnko naděje spolupracujeme s dalšími partnery (spolky a jedinci) pro předávání aktuálních informací. Infolisty Zrnka vycházejí v elektronické podobě a články jsou doplněny odkazy, které čtenáře přesměrují k doplňujícím informacím na články, fotoalba a videa.

Infolisty Zrnka doplňuje web Kamera na kolečkách. Fotoaparát s kamerou zaznamenává na fotkách a v amatérských videích dění. Bylo však nutné k některým videím vložit i hudbu a tak začala cesta hledání písniček. Podařilo se mně oslovit hudebníky, kteří nám dali souhlas k použití jejich písniček k videím https://k-n-k.webnode.cz/hudebni-partneri/. Otevřelo se tak okénko pro vzájemné poznání našich světů a vzájemná propagace. 

Aktuální info: facebook https://www.facebook.com/pages/Zrnko-naděje/648951505118197
Infolisty Zrnka https://infolisty-zrnka.webnode.cz/  Kamera na kolečkách https://k-n-k.webnode.cz/

Český ráj bez bariér https://www.ceskyrajbezbarier.cz/cs/cesky-raj-bez-nbsp-barier/organizace-pro-hendikepovane/infolisty-o-s-zrnko-nadeje/
Jedeme bez bariér https://jedeme-bez-barier.webnode.cz/  (rubrika Rodinné bydlení, hlavní cíl)

Sociálně terapeutický program – Tradiční akce – články, videa a fotky, harmonogram akcí v roce

Na začátku jsem psala o šesti etapách průběhu pro realizaci plánu projektu komunitního bydlení. Nyní se nacházíme třetí etapě, stabilní místo pro sídlo Zrnko naděje s prostorem pro setkávání lidí s podobným osudem (zájemci o komunitní bydlení), mediální spolupráce a vše vypadá, že běží podle sepsaných etap (2008-2014). Třetí etapa by měla pokračovat následovně:

ČTVRTÁ ETAPA V třetí etapě dochází k navazování přátelství, kde se lidé se zdravotním omezením poznávají a mají dostatečný prostor k rozhodnutí, s kým v budoucnu budou žít ve společném domě s byty nebo pokoji v komunitě pod správou o. s. Zrnko naděje pod plnou kontrolou a pomoci rodinných příslušníků, přátel, dobrovolníků, sousedské pomoci nebo placené asistence – vše dle svobodného výběru lidí neohraničené věkové kategorie pro, které se bydlení vytváří.

PÁTÁ ETAPA Obeznámení Sociálního úřadu, RM a ZM města (v místě vzniklé komunity). Začíná spolupráce se všemi potřebnými úřady, občanským sdružením a samotnými lidmi pro, které se bydlení se zajištěním péče o jejich osoby vytváří. Rekonstrukce našeho domu čp.191. nebo zakoupení či výstavby domů pro komunitu.

ŠESTÁ ETAPA Vzniklo společenství lidí se zdravotním omezením a zdravých – komunita dle návrhu plánu projektu z roku 2008, společné bydlení v komunitě pod správou o. s. Zrnko naděje pod plnou kontrolou a pomoci rodinných příslušníků, přátel, dobrovolníků, sousedské výpomoci nebo placené asistence – vše dle svobodného výběru lidí neohraničené věkové kategorie.

Proč se z třetí etapy nepokračuje dál…?

Pokračování najdete v rubrice Co brzdí realizaci bydlení