2016
Dušičky ZEĎ PŘÁNÍ
Ve dnech 31.10., 1.11., 2.11. 2016 na zahradě pod zdí hřbitova na Koštofranku s kostelem Sv.Jana Křtitele v Semilech se tradičně konal tří denní svátek pro uctění památky na zesnulé.
Den první 30.10.2016 se sešli lidé, kteří se chtěli v tento den sejít na neutrálním pietním místě k uctění památky na zesnulé. Odpoledne v chladném čase při popíjení kávy nebo čaje se vzpomínalo a vydlabalo se několik dýní. Psali se psaníčka s přáním na Zeď přání a v podvečer jsme společně rozsvítili kahánky v dýních a lucernách.
V 17 hodin strážce pod zdí hřbitova na Koštofranku promluvil slova pro otevření brány mezi světem zde a na druhé straně pro předání psaníček. Otevřenou bránou procházeli duše pro psaníčka, ale i duše, které doposud nenašli klid a stále tápali. Světélko u brány jim posvítilo na cestu k psaníčkám, ale i na druhou stranu, kde najdou vytoužený klid... Byl požádán Anděl Strážný, aby opatrovat toto místo…
Den druhý 1.11.2016, psaní psaníček a rozsvěcení zahrady.
Den třetí 2.11.2016 v dušičkový čas vydatně pršelo a na zahradu jsme přišli před 16 hodinou. Začala příprava na večerní rozsvěcení kahánku a hle… Jedno psaníčko bylo na zemi. Zahrada byla od předešlého večera zamčená a nikdo z nás zde nebyl… Nebo zde snad byl někdo jiný¬¬… Nebo snad jen vánek větru…
Ať je to tak nebo tak, můžeme jen vzpomenou, že pod zdí hřbitova na Koštofrandu se dějí dlouhodobě zvláštní věci při setkání lidí s různě společenským postavením, kde můžeme mluvit snad o náhodě nebo, že to tak i má být. Následovně to vždy přinese poukázání na dění, co by mělo být dál. I v předchozí roky zde z druhého dne na třetí jedno psaníčko spadlo na zem, tak jako letos roce 2016. Psaníčko bylo opět dáno na Zeď přání a v 17 hodin jsme zahradu potřetí rozsvítili kahánky, a v deštivém čase světélka svítila do přicházející tmy. Postupně jsme sundali všechna psaníčka ze zdi a vložili je tradičně do ohně, kde stoupající kouř odnášel slova dál… Když uhasl poslední kahánek, tak se brána mezi světem zde a na té druhé straně uzavřela. Požádán byl Anděl strážný, aby opatroval místo pod zdí hřbitova na Koštofranku.
Kamera na kolečkách VIDEO Dušičky ZEĎ PŘÁNÍ (4:21)
V dušičkový čas je zde energie mnohem silnější. Ti, co mají být upozorněni, tak dostanou zprávu. Někteří lidé doma vnímají menší pohyb věci, blikají žárovky, slyší zvláštní zvuky, zastaví se jim doma i hodiny nebo se jim vypne jiná věc. Lidé, co kdy přišli na neutrální místo pak mohou mít i předtuchy nebo vize v obrazu pro vnímání v bdělém stavu nebo i ve snu. Tak nějak vzadu mysl pracuje a dostane odpovědi i na to co bude.
Místo pod zdí hřbitova na Koštofranku (ta krátká část Jílovecké ulice pod zdí) je místem, které stále skrývá mnoho tajemství. Například zapomenuté hroby (jeden příběh vypráví i o hromadném). Hroby, co nemají náhrobek s jmény a duše tak stále tápají. Starousedlíci vzpomínají z dětských let, jak to bylo, něco i z vyprávění od dědů a babiček. Lidé vzpomínají, jak postupem času nejstarší historické jádro města Semil, kde už nebydlí lidé, tak jako dřív je takříkajíc v uvozovkách „pohřbeno“ těmi co rozhodují. A vzniklé místo – nemísto s duchy, je v stále neudržovaném havarijním stavu.