Beseda před roubenkou - Ing.Josef Novotný / 08.04.2010

// DOPLŇUJÍCÍ info naše fotky Kostel Sv. Jana Křtitele na Koštofranku v Semilech 5.11.2011 //

Kostel Sv. Jana Křtitele

Ve čtvrtek 8. 4. 2010 se konala beseda před zelenou roubenkou s panem ing. Josefem Novotným, který se velkou měrou zasloužil o rekonstrukci kostela Sv. Jana Křtitele na Koštofranku v Semilech. Kostel s hřbitovem se nachází nad Jíloveckou ulicí nad zahradou Zrnka naděje. Dozvěděli jsme se řadu zajímavostí o místě i o samotné rekonstrukci.

Pan ing. Josef Novotný sebou přinesl dokumentaci: Stavebně historický průzkum, Semily, kostel Sv. Jana Křtitele na Koštofranku. Text k článku byl použit z tohoto dokumentu o dějinách objektu i dochované historické fotografie.

Fotoalbum 8. 4. 2010 beseda před roubenkou - ing.Josef Novotný

Soubor pohlednic z archívu muzea, dvě pohlednice z počátku 20. století

a jedna s čitelnými detaily na fasádě asi z 50 let, Muzeum a Pojizerská galerie Semily.

DĚJINY OBJEKTU
Historické jádro města Semil je rozloženo na východním, pravém břehu řeky Jizery, v jejím širokém a hlubokém údolí. Původní vesnice zde vyrostla nepochybně v rámci kolonizace, která v oblasti probíhala ve 13. a 14. století. První písemná zpráva pochází z roku 1352, kdy je zaznamenána farnost Semil. Obec byla součástí turnovského děkanátu Registra papežských desátků uvádějí, že semilský farář toho roku odevzdal 12 grošů. Shodná suma byla odváděna i v dalších letech /RDP, s. 83/. Uvedený počet grošů dosvědčuje, že semilská farnost nebyla bohatá a náležela spíše k středně nadaným beneficiím.

Důležitým pramenem pro historii Semil je nejstarší mapa Čech, zvaná Klaudianova, z roku 1518. Je na ní vyznačena cesta z Turnova do Semil, Navarova a Vysokého. Semily jsou zde označeny jako hrad a ves /shodně, jako Navarov/. Nedá se usuzovat, že již tehdy byly městečkem, je to však pravděpodobné /Pasport okresu Semily, SÚRPMO Praha, březen 1972/. Existence tvrze a panského dvora je doložena trhovou smlouvou v roce 1511. Byla však starší, protože měla kontrolovat přechod přes řeku Jizeru /NA, DZV 42 fol. H 1/.

Církevní poměry se ve třicátých letech 15. století změnily. Posledním katolickým farářem v Semilech byl kněz Pavel, instalovaný v roce 1436 /LC, VIII-X, s.251/. patrně nedlouho poté zabrala strana podobající kostel pro své bohoslužby.

Na jihovýchodním okraji městečka, na výšině zvané Koštofrank si katolíci postavili koncem 16. století kostel, zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Zvláštní pojmenování místa je vysvětlováno jako zkomolenina sousloví castellum francum. A. Sedláček vysvětluje tento název jako „opevnění na způsob kostelce, kteréž jako svobodný hrad bylo otevřeno okolním vesničanům“ /A.S., Místopisný slovník historický, s. 446/. Ant. Profous castellum francum překládá termínem svobodný hrádek, označujícím opevnění na způsob kostelce, otevřeného okolním vesničanům /A.P., Místní jména v Čechách II., s.343/. Shodné pojmenování nese nejbližší okolí sv. Jana v Jíčíně, tvrz v Nové Vsi, dnes Lázních Bělohradu a lokalitě v Železném Brodě /A.S., Místopisný slovník historický, s. 446/. K. Kuča /Msta a městečka, VI s.606/ připomíná místní tradici, která umisťuje starou tvrz na strategické vyvýšenině Koštofranku, která zmizela beze stop v terénu. Zanechala pouze místní pojmenování.

Kdy došlo ke stavbě nového kostela, nevíme. Uvádí se 2. polovina 16. století, neexistuje však pro to žádný doklad.

Registra domovní berně z panství semilského z roku 1581 zaznamenala, že v Semilech se vybralo za každou osobu po 10 gr. / celkem od 42 osob/, od jediného kněze v městečku 15 gr. Uveden je pouze jeden farní kostel.
Jediné nevyvratitelné svědectví podává malý zvon, ulitý pro kostel na Koštofranku. Nese následující nápis:

K NOVEMV KOSTELI K SWATEMV IANOWI KRZTITELI
1590 DO MIESTECZKA SEMIL NAD GIZERAV

Podle nápisu se dá oprávněně předpokládat, že kostel byl novostavbou z roku 1590. Nelze vyloučit, že existovala nějaká předchozí, nouzová dřevěná stavba, kde se katolíci mohli scházet k příležitostným boho-službám. I novostavba z roku 1590 byla dřevěná, měla 4 okna opatřená okenicemi, dřevěnou podlahou a malou věžičkou se zmíněným zvonem.

Hřbitov u kostela sloužil k pohřbům katolíků, u farního kostela pohřbíváni podobojí. Po třicetileté válce byli Semilští pohřbíváni u farního kostela, na Koštofranku vesničané z přilehlých obcí /F. Mizera, Paměti, s. 56/.

Urbář panství semilského, sepsaný v březnu roku 1634, zaznamenal rytířské sídlo Semily /Rittersitz Seemühl/ a hospodářským dvorkem a pivovarem v hodnotě 1000 kop. K panství náležela dvě městečka /Semily a Vysoké nad Jizerou/ a 33 vesnic se 441 poddanými. Krom soupisu hospodářských objektů, půdy, vod, lesů a všech povinných dávek zapsaný na panství 3 farní osady a 4 filiální kostely. K farnosti v Semilech náleželo 10 vesnic panství semilského a 7 vesnic panství lomnického a rohozeckého. Kostelu sv. Petra a Pavla náležela značná výměra polí a les. Část výnosu tvořila příjem faráře, část byla věnována na údržbu kostela. Mezi čtyřmi filiálními kostely zmíněn bez jména i kostel v městečku Semilech. Je to pochopitelně kostelík na Koštofranku, který nemá žádný vlastní majetek a je vydržován z příjmů farního kostela.

Druhý urbář semilského panství pochází z roku 1687. Ve výčtu kostelů na panství je zaznamenána kaple sv. Jana Křtitele, zvaná Koštofrank, jest dřevěná a má 1 zvon (DA Litoměřice, Pamětní kniha farního kostela v Semilech I/.

V roce 1691 město postiženo velkým požárem. Nový farní dřevěný kostel, kostel sv. Jana Křtitele, vrchnostenské budovy, panský dvůr, fara, škola a domy sousedů – všechno dřevěné budovy – shořely do základů. V budovách vrchnosti a na faře i radnici shořely gruntovní knihy, listiny a všechna dokumentace. Zachráněny pouze nedávno založené matriky. Majitel panství, hrabě Ferdinand Ignác Desfours dal zničené měšťanské domy postavit na svůj náklad a předal je původním držitelům na splátky. Postavil městu i radní dům /F. Mizera, Paměti s. 115 n/.

Na místě původního dřevěného vyhořelého farního kostela město postavilo nový v letech 1698 – 1702 z kamenného zdiva. Na další stavby město již nemělo prostředky.

Na Koštofranku spáleniště setrvalo až do konce 2. let 18. století. Tehdy došlo k pevnému rozhodnutí znovu postavit kotel sv. Jana Křtitele. Velkou překážkou byl nedostatek finančních prostředků. Městská rada vyslala semilského souseda, hrnčíře Jana Kanečka, aby v českém království i v cizích zemích sbíral příspěvky na stavbu. Na cestu mu dala potvrzení /z 25. ledna 1718/, že skutečně vybírá na stavbu kostela v Semilech, má dobrý rozum a je zdravý, protože přichází ze zdravého povětří. Jeho průvodní list byl česky a německy. Do Semil se Kaneček vrátil za tři a půl roku. 4. května 1723 byl položen základní kámen, kostel byl vysvěcen na svátek sv. Jana Křtitele /tj. 24. června/ roku 1727. Novostavba byla kamenná a dokončena byla v roce 1735.

Po dostavbě kostela na Koštofranku byl nedaleko přistaven domek, do nějž majitel panství, hrabě Ferdinand Desfours, usadil roku 1728 poustevníka Ludvíka Chmelíka, terciáře řádu františkánů v Turnově. Z fundace hraběte Desfourse dostal poustevník roční deputát: 5 strychů žita, 2 věrtele ječmene, 1 věrtel hrachu, 1 liber másla, 10 liber sýra, 13 žejdlíků soli, půl vědra patoků od každé várky, 3 libry svíček, na mase 45 kr., 1 vědro piva ročně, 3 sáhy dřeva jako palivo, borovici 1 strom na louče. Jeho povinností bylo pečovat o kostel na Koštofranku, jeho osvětlení, dozírat při opravách: v roce 1756 dělán tras okolo kostela a rovnán hřbitov. Zemřel roku 1758 a byl pohřben v kostele sv. Jana Křtitele. Příštího roku 1759 byl dosazen do poustevny Ivan Polívka, člen kongregace invalidů a později dokonce její vizitátor /P. Zahradník, Poustevna v Semilech na Koštofranku a poustevník Ivan Polívka. Z Českého ráje … Roč. 12/1999/.

Krátce po Polívkově příchodu do Semil došlo ke stavebním úpravám kostela sv. Jana Křtitele. V roce 1760 byly provedeny zednické a tesařské práce související s obnovou objektu. Dodán nový oltář, k němu tabernakulum. Malíři od malování obrazu na oltáři dáno 12 zl. 22 kr. Za malbu presbytáře zaplaceno 60 zl., za štafírování oltáře Václavem Zákouckým ze Semil 50 zl. Příštího roku 1761 ostavena síňka a kostel obílen, tesaři pobíjeli chrám Páně. Provedeny léseny na zdi a zřízeny schody ke kazatelně /SOA Litoměřice, VS Semily, i. č. 532, SOka Semily, AM Semily, kniha č. 522/. V pozdějších inventářích je zaznamenán autor malby hlavního oltáře v presbytáři podle nápisu: F. Hampisch s letopočtem 1761.

Poustevník Ivan Polívka bydlel v domku blíže kostela na Koštofranku v rohu hřbitova po pravé straně. O tuto kapli pečoval, uklízel ji a ministroval. Po zrušení ivanitů josefínským dekretem v roce 1782 zůstal bývalý poustevník Ivan Polívka nadále v domku u kostela a působil jako poustevník. Když v devadesátých letech 18. stol. zemřel, vrchnost domek /poustevnu/ prodala. F. Mizera zmiňuje, že objekt byl zbořen v polovině 19. stol./Paměti, str.131/.

Po roce 1784 byla litoměřická diecese rozšířena připojením kraje žateckého a boleslavského a to až po Jizeru. Území Semilska bylo ustanoveno vikariátem s 15 farnostmi a sídlem vikáře v Semilech. Vikář byl současně farářem městského farního kostela.

Děkujeme ing. J. Novotnému za předání jeho vzpomínek nám i za zapůjčení dokumentu Stavebně historického průzkumu o kostelu Sv. Jana Křtitele na Koštofranku v Semilech. Informace zajisté uvítali i čtenáři.

Článek + fotografie Infolisty Zrnka 2010/5 str.2.-3.

Dále zapůjčený stavebně historický dokument průzkumu uvádí o kostelu stojícím na hřbitově zvaném Koštofrank sepsaný inventář z roku 1823 - 1966, který nezveřejníme.

Zájemci o historii naleznou PRAMENY: Národní archív – NA, Státní okresní archív Semily – SOkA Semily, Děkanský úřad Semily – DÚ Semily, Diecesní archív Litoměřice – DA Litoměřice.

V odstavci LITERATURA jsou zaznamenány:
Kuča Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezku, sv. VI.
Nakladatelství Libri, Praha 2004.
Kurka Jos., Archidiakonáty kouřimský, boleslavský, hradecký a diecese
litomyšlská. Praha 1914.
Mizera Fr., Paměti města Semil a okolí. Semily 1930.
Mizera Fr., Příběhy města Semily, sv. I. Semily 1908.
Navrátil Ivo, Kostel na Koštofranku. Semilské noviny. Září 2003.
Navrátil Ivo – Kalhous David, Děkanský úřad Semily. Inventář fondu Semily 2003
Orth J. – Sládek F., Topograficko statistický slovník Čech. Praha 1870.
Pasport okresu Semily. Historicko urbanististické a architektonické vyhodnocení.
Zprac. Dr. M. Heroutová, Dr. Dobroslav Líbal. SÚRPMO Praha 1972.
Strojopis.
Poche E. a kol., Umělecké památky Čech. III. Praha 1980.
Profous Ant., Místní jména v Čechách. II. Praha 1949. VI. Praha 1957.
Sedláček A., Místopisný slovník historický království Českého. Praha 1908.
Schiller Jar., Topographie des Königreicha Böhmen. IV. Bunzlauer Kreis. Prag 1786.
Sommer J.G., Das Königreich Böhmen. II. Bunzlauer Kreis. Prag 1834.

Šimák J.V., Středověká kolonisace v zemích českých. Praha 1938.
Vaníček Vojt., Zprávy o panství Semilském a Navarovském
z let 1562 – 1581. Od Ještědu k Troskám. Roč. XVI. 1937/38
Zahradník P., Poustevna v Semilech na Koštofranku a poustevník Ivan Polívka – visitátor kongregace bratří ivanitů. Z Českého ráje a Podkrkonoší. Sv. 12. Bystrá nad Jizerou 1999.