Lukáš Kovář - Slovensko / 23.10.2010

Cestujeme světem - Slovensko

Článek Infolisty Zrnka 2010 / 11 str.1.-2. Říjnová beseda v sídlu organizace s promítáním fotografií Lukáše Kováře nás přenesla do letošního léta. S přáteli se vydali na putování po Slovensku od 21. - 28. 2010, kde jejich dobrodružství začalo na hranicích po téměř osmihodinovém cestování v autě, které nebylo až tak příjemné. Vše, ale bylo vynahrazeno poznáním krásné přírody na Slovensku, kterou měli možnost během těchto pár dní poznat. První čtyřdenní zastávka byla v malebné vesničce Podbiel, která má tradici v řezbářské výrobě a zde byli i ubytováni v roubence. Každé ráno se vydávali do okolních hor a podbhůří. Navštívili Roháčskou dolinu, Ostrý Roháč i samotné Roháče. Cestou zpět se zastavili v lidovém skanzenu, kde si připomněli, jak žili naší předkové.

Fotoalbum 23. 10. 2010 Lukáš Kovář - beseda - Slovensko

Navštívili vodní nádrž Orava (Oravská přehrada) známou i jako Oravské moře vzniklé přehrazením řeky Oravy. Vystavěna byla v letech 1941-1954, kdy jejím napuštěním byly zatopeny některé obce. Nad vodou zůstal jen vrch na obcí Slanica, který dnes vytváří malý ostrov. Nazývá se proto Slanický ostrov nebo také Ostrov umění. Stojí na něm kostel z 18. století, ve kterém je umístěna expozice slovenské lidové plastiky. V okolí kostela je expozice kamenické tvorby.

Jejich putování pokračovalo dále do Vysokých Tater nejmenších velehor světa s nádhernou krajinou alpínského rázu, které je zasazeno na pomezí Slovenska s Polskem. Místní zubatkou (vláček) vyjeli na Štrbské Pleso na nejvýše položenou osadu, jejíž původní jádro leží kolem 19,76 hektarového jezera, druhého největšího na slovenské straně Vysokých Tater. Navštívili i Popradské pleso (1 494 m), které je jedním z nejznámějších ples celých Vysokých Tater nacházející se ve spodní části Mengusovské doliny. Rozloha Popradského plesa činí 6,88 hektarů a hloubka 18 metrů. V minulosti se jmenovalo Rybie pleso, neboť bylo jediným plesem jižní strany Tater, ve kterém byl zaznamenán přirozený výskyt ryb. Toto staré pojmenování poprvé použil v roce 1736 Matěj Bel, významný slovenský učenec 18. století.

Putování s tím pravým dobrodružstvím zažili po návratu do kempu, kde cesta dolinou Suchá Belá přinesla nezapomenutelný zážitek. Zajímavá je tím, že se jde jedním směrem a to převážně po žebřících a potokem. Jsou zde náročné výstupy mezi skalami, kde vedle vás padá voda z vodopádu, ale můžete zde vidět různé rostliny a potkat vlky, rysy, medvědy atd. Naštěstí žádného medvěda nepotkali, i když o nich věděli, že tam jsou.

Suchá Belá je národní přírodní rezervací. Potok v ní protékající pramení na severním okraji planiny Glac.Bola objevený v roce 1900, když skupina pod vedením prof. M.Rótha se dostala až k Misovým vodopádům. První úplný přechod roklí či soutěskou uskutečněný byl 13. 3. 1910. Nachází se zde hodně vodopádů, různé skalní útvary. Mnohokrát se musí přecházet po lávkách a žebřících. Ty nejkrásnější vodopády byli pojmenované jako například: Misové vodopády, Okienkový vodopád, Korytový vodopád, Bočný vodopád, Kaskáda. Trasa je jednosměrná.

Završením cesty Suché Belé bylo Klášterisko, kde se nacházejí rekonstruované ruiny kartuziánského kláštera z přelomu 13. a 14. století. Místní lidé (nadšenci) toto místo dávají do původního stavu.
Během návratu do kempu naši cestovatelé objevili nejmenší hospůdku na Slovensku ve tvaru sudu. Na chuť piva si zde musí přijít každý sám.
Poslední výlet byl na Dobříšské staré haldy, kde se na nachází těžba uranových rud. Po delším pátrání našli starou haldu po těžbě mědi, štola je známá pod názvem Matěj a nachází se v místním lese. Zde již končí putování po Slovensku party přátel z Čech.

Děkujeme za vyprávění s promítáním fotografii z putování po Slovensku

a těšíme se na další vyprávění s promítáním po světě zas odněkud jinde.